Jen tak se zahrabat
Přespávání na sněhu se stalo novou adrenalinovou zábavou.

V jesenických Králíkách si předminulý víkend ustlalo na sněhu dvaapadesát nadšenců. V Deštném plány na bivakování zmařila až prudká vánice. Čechů, kteří se zahrabávají do sněhu přibývá. Proč to dělají?

Mrzne, sníh křupe pod nohama. Vítr sílí a skupinka postav s batohy se uchyluje pod převis. Muži vytahují lopatky a začínají hloubit nory. Neztratili se; do srdce nejvyšších slovenských hor se vydali i kvůli této chvíli. Po celodenním pochodu si vykopou díry a do nich se na noc uloží. "Je to, jako kdybych splynul s horama. Zahrabu se přímo do nich," vysvětluje student Jiří svoji vášeň pro zimní spaní pod širákem.
Podobně jako on usínají v závějích zimu co zimu desítky, možná stovky dalších Čechů. Bivakování na sněhu má v našich zemích dlouhou tradici; jen Český klub turistů pořádá zimní táboření již čtyřicet let. Organizovaně bivakují většinou členové klubu, především čtyřicátníci či padesátníci. K ostříleným otužilcům přibývají ale poslední dobou stále častěji mladí lidé. Přespávání v extrémních podmínkách berou jako další z adrenalinových sportů.

Dobrodruhem snadno a rychle
Podle dlouholetého člena klubu turistů Otakara Boury dochází v posledních letech k celkovému nárůstu zájmu o zimní táboření: "Dřív jsme pořádali kolem pětadvaceti akcí za rok, letos už je jich víc než padesát. Roste i počet účastníků. Jen minulý týden se nás na táboření do Králík sjelo dvaapadesát." S klubem jezdí i pětasedmdesátiletí bivakisté, jinde na sníh vyrážejí "neorganizovaně" hlavně mladší ročníky, pro které se stal bivak novou módou. V sibiřských teplotách nocují studenti, podnikatelé, ale i úředníci ve středních letech. Ti, kteří příliš nevěří svým schopnostem, se přihlašují do speciálních kurzů zimního přežití. Nabízí je řada soukromníků, většinou zkušených horalů, ale také česká armáda.
Na Luční Boudě v Krkonoších cvičí své svěřence horolezec Jan "Červ" Šlechta. "Před cestou do Murmansku tu trénovala Hitlerova polární vojska. Je to ideální místo pro zimní výcvik," tvrdí. Bivakování učí v rámci své "horoškoly". Přežití noci na sněhu patří podle Šlechty k základním dovednostem každého, kdo se vydá do hor. S tím souhlasí i náčelník Horské služby v Jeseníkách Michal Klimeš: "Když se nečekaně zhorší počasí, je často lepší zůstat na místě a počkat přes noc, dokud se situace nezlepší. Chce to ale mít znalosti a dobré vybavení."

Věřit si
S tím, jak se rozšiřuje nabídka výstroje, především speciálního oblečení do drsných podmínek, se osmělují i ti, kteří by si dřív na zimní dobrodružství netroufli. Moirová trika, fleecové bundy, membránová svrchní vrstva a speciální zimní spacáky (více viz Bez vybavení na bivak nelez) slibují maximální ochranu před zimou a vlhkem a okruh bivakistů se díky tomu postupně rozrůstá. Zkušení sněhoví nocležníci bývají k novým materiálům sice mírně skeptičtí, ale bivakář-začátečník by rozhodně neměl vybavení podcenit.
"Všechny inovace jsou samozřejmě skvělé, většinou ale nakonec nejlépe fungují přírodní materiály. Kdybych měl delší dobu pobývat za polárním kruhem určitě si pořídím medvědí kožich," říká Roman Tomšík, jeden z nejzkušenějších českých horolezců. Upozorňuje ještě na další aspekt věci; vybavení není podle něj to nejdůležitější - hlavní roli hraje především psychika. "Abyste bivak zvládli, musíte si být jistí sami sebou. A taky mít motivaci," tvrdí. Ilustruje to na příkladu nejdrsnějšího bivaku, který sám zažil: "Když jsem stál sám jedenáct hodin v 6900 metrech nad mořem pod vrcholem Chan Tengri, držela mě na nohou jen strašná touha dostat se až na vrchol. Byla to moje první expedice."
Stejně jako on, zápasí i amatérští bivakisté víc sami se sebou než s vnější nepohodou. "První bivak je zlomový," myslí si třicetiletá projektantka Zuzana. "Pamatuji si, jak jsem koukala škvírou ve spacáku na zatažené nebe, nemohla usnout a pořád si říkala, že to musím vydržet," vzpomíná. K noci strávené nedaleko horské chaty ji před pěti lety vyhecovali kamarádi před několikadenní výpravou do hor.
Nejkratší cestu k bivakování většinou představují horské a zimní sporty. "Ke spaní venku jsem se dostal díky lezení po skalách," potvrzuje programátor Jan Winkler. Podobnou cestou jako on prošly i mnohé legendy českých hor včetně Josefa Rakoncaje. "Bivakování mám spojené s horolezectvím od začátku. Nejdrsnější bivak jsem zažil padesát metrů pod vrcholkem K2, ve výšce 8500 metrů nad mořem," vypráví Rakoncaj, který jako jediný žijící horolezec tuto himalájskou horu zdolal dvakrát. I jeho názor na podmínky bivakářského úspěchu je jednoznačný: "Je to o lidech, ne o vybavení."
K bivakování nepřivádí sportovce ale jen lezení po horách. Spaní ve sněhu často propadnou skialpinisté, běžkaři nebo milovníci sněžnic. Samostatnou bivakérskou skupinou jsou mushers (jezdci se psími spřeženími), kteří pořádají i několikadenní závody. V našich zemích je zřejmě neznámější Šediváčkův long, čtyřdenní etapový závod s povinným bivakem. Devátý ročník závodu se konal minulý víkend, na sněhu se ale letos poprvé nespalo. "Strhla se vichřice a bivak by byl zbytečným hazardem," vysvětlil pořadatel akce Pavel Kučera.

Do sněhu s rozvahou
Nebezpečí je přitom pro některé bivakéry motivací k výletům do hor. "Je to stejný adrenalin jako bungee nebo lezení po skále," vysvětluje zapáleně student tělovýchovy, který nechce zveřejnit své jméno. "Vozíme s sebou jen minimální vybavení, pak je to větší odvaz," myslí si. Horskou službu takový názor spíš děsí. "Bivak je v pořádku, pokud má člověk dostatečné vybavení, nebo mu počasí nedovolí pokračovat v cestě. Hory by ale neměl nikdo podceňovat, i když jsou to třeba Jeseníky," varuje Klimeš.
Podle psychologa Jakuba Šindlera z Fakulty sociálních studií v Brně, nejdou všichni bivakéři po adrenalinu. Nejčastěji mládež pod širák přivedou jejich přátelé. "Když to dělají všichni kolem mě, nebudu chtít zůstat pozadu," vysvětluje. Dalším impulzem pro noční přespávání na sněhu může být touha vyzkoušet hranice svých schopností. "Pro někoho může být dostatečnou motivací i to, že se potom bude mít čím vytahovat u piva v hospodě," usmívá se Šindler.
Adrenalin ani tlak okolí však většinou nejsou motivací, aby se člověk vracel do nočních závějí znova a znova. Zřejmě nejvytrvalejšími bivakisty jsou milovníci přírody: přestože mnozí chtěli bivak jen vyzkoušet, nakonec mu podlehnou. "Spím raději venku, kdybych bivakování nechal, chybělo by mi," říká musher Kučera. I on klade důraz na kvalitní vybavení: "V noci si člověk potřebuje odpočinout a bez dobré výstroje to nejde." Stejně jako ostatní zkušení bivakéři ale ví, že ani speciální prádlo a další vrstvy oblečení nejsou všemocné: "Ráno se mi ze spacáku nechce, ať jsem oblečený sebelépe," směje se.

Petra Pospěchová

Bez vybavení na bivak nelez
Žďárák
Bivakovací pytel je vlastně obal spacáku; zlepšuje teplotní komfort a zároveň chrání před deštěm či sněhem. Dražší modely mají membránu (například Goretex), která zabraňuje průniku vody a zároveň odvádí potní páry ven.
Lopatka na sníh
Záhrab se dá vyrobit i improvizovaně, ale nejrychleji to jde lopatkou, bez které se skutečný bivakář neobejde.
Termodeka
Deku obsahující speciální hliníkovou fólii, která odráží teplo, používají i čeští záchranáři.
Spací pytel
Pro zimu je ideální mumiový střih a samozřejmě dostatečně nízká teplota na cedulce uvádějící teplotní komfort.
Karimatka
Chlad jde hlavně odspodu a proto je podložka pod spacák stejně důležitá jako pytel samotný. Nejlepší izolační vlastnosti mají samonafukovací karimatky, dobře poslouží i klasické pěnové.
Funkční prádlo
Prádlo z materiálů jako moira odvádí pot a používá se jako spodní vrstva oblečení.
Fleecová bunda
Zateplení zajišťuje prostřední vrstva oděvu, která je většinou odolná proti profouknutí.
Goretexové oblečení
Na sněhu je nepromokavé oblečení s membránou (například Goretex) nutností. Chrání před vlhkem a větrem.


Zásady na sněhu
Ne
" Není dobré dýchat do spacího pytle, protože by zvlhnul.
" Nemá smysl se příliš oblékat, protože ve spacáku by měl zůstat vzduch, který tepelně izoluje.
" Boty by neměly zůstat volně ve stanu; promrznou tam.
" Stan nesmí stát na návětrném místě, byla by v něm zima.
" Příliš dlouhý spacák znamená vyhřívání cm3 navíc.

Ano
" Spát se musí na místě, kde je minimální riziko laviny. les je bezpečnější než holé prostranství.
" V lese je zároveň tepleji.
" Termoska s teplým čajem vydrží a zachrání to, co oblečení nezvládlo.
" Kovové podložky pod vařičem mu zabrání propadnout se do sněhu.
" Kolíky ve sněhu nahradí cepíny, klacky, kameny, ale také lyže nebo sněžnice.

Zdroj: www.horydoly.cz

Kolik stojí teplá noc
Žďárák 1000-6000 Kč
Karimatka 200-2000 Kč
Stan 5000-20 000 Kč
Zimní spacák 3500-8000 Kč
Funkční prádlo 150-700 Kč
Fleecová bunda 1500-5000 Kč
Membránová bunda 2500 - 13 000 Kč
Rukavice 200-2000 Kč


Zdroj:Týden

stahnout článek

zpět

home