Zvláštní zpráva o lezení a horách na Tchaj-wanu od Honzy a Karoliny Beranových
Nějaký čas už uplynul od té doby, co jsme vám posílali naši zprávu o lezení v Thajsku, kam jsme se podívali cestou na Tchaj-wan. A protože na Tchaj-wanu budeme nejméně celý rok, zpráv odtud bude více, abyste viděli, jaké různé možnosti tchajwanská příroda skýtá. Záměrně říkám příroda, protože ani na jedné z asi třiceti tchajpejských umělých stěn jsme nebyli a ani se tam zatím nechystáme.

Když jsme se tedy konečně dokodrcali na Čankajškův ostrov svobody, zvaný zde „Čínská republika na Taiwanu“, v kontinentální Číně potom „provincie Taiwan“, do jeho stolice Taipei, plné lidí, hluku a smradu z aut, trochu se tu rozkoukali, začali jsme také hledat, kde by se dalo lézt.
Zpočátku jsme nedisponovali žádným dopravním prostředkem, takže jsme vyrazili metrem a autobusem na sever Tchaj-peje do místa zvaného Skála nad Velkým údolím (Da bao jen).

Je to nevysoké pásmo skalek z tvrdého pískovce, které se táhne nad širokým údolím silně zavánějícím sirnými prameny. Průvodce je k dispozici na internetu (Big Cannon Cliff na Ron´s Climbing Page), vyšel také v čínském průvodci větší a významnější oblasti – Dračí sluje (Lung tung neboli Long dong), o které bude řeč v dalším pokračování.
Většina cest vede v plotnách, jsou tu nějaké spáry a komíny, většinou všechno svislé nebo převislé.

Jištění téměř žádné, občas je nahoře u dolezu nejt nebo borhák, jinak je to zcela nezajištěný a většinou nezajistitelný vyjímatelnými pomůckami. Dá se lézt buď volně nebo s horním jištěním. Na volné lezení jsou dolezy už dost vysoko. Pískovec je natolik tvrdý (částečně přeměněný), že se v některých spárách dají zakládat friendy. Většina nejtů je na štandech odšroubovaná nebo ohnutá kladivem tak, aby je nebylo možné cvaknout. Zřejmě výsledek kohosi přímé zkušenosti s jejich použitím. . .
Cesty mají yosemitskou klasifikaci a jsou na sílu v prstech a rovnováhu. Pěkný, ale krátký lezení. Předevčírem, tj. v neděli 12. 10., jsme tam byli ve třech ještě s jedním kamarádem Čechem, co tu učí angličtinu, a moc se nám to líbilo. Ale to už jsme tam jeli na motorce. . . No a večer si jít zaplavat do bazénu, pak nějaký to pivko, a co člověku chybí. Na fotkách v příloze je Karolínka drásající cestou nahoru a pohled na část skalek navečer když jsme odjížděli.

Ahoj

H+K

pokud si chcete prohlédnout všechny fotografie

zpět

home