Reportáž o cestě do Slovinska, září 2006
Den první, pátek - odjezd
Stále ještě není 100% kam že to vlastně jedeme, ale vzhledem k počasí se skupinka B (většinu tvoří silný lezecký klan rodiny Čechových) kloní místo Finále spíše ke slovinské variantě Ospu. V 19:00 sedáme do auta a opravdu míříme na slovinské skvosty.
Den druhý, sobota - "pěkný začátek"
Po hladkém průjezdu Rakouskem uléháme v 4:30 na místečku kousek od silnice v podhůří slovinských Alp a těšíme se na lezecký den v oblastech kolem Bledu. Budí nás projíždějící vlak, auta, v 7 procházející myslivci s kloboučky a podkolenkami a v 7:30 bohužel nesympatický týpek v policejní uniformě. Umí trošku anglicky a neustále opakuje něco jako:"Black sleeping", "gypsees","prohibited" a zase "black sleeping" a "50EUR one person". Nakonec mírní na 50 za všechny. Rychle balíme a vyrážíme k oblastem u jezera. Parkoviště u jezera je za 6EUR, jinde se nedá zastavit - no jo jsme v národním parku, ale co je moc, to je
.otáčíme a po krátké obhlídce další oblasti vyrážíme raději směr OSP a doufáme, že to není celé začátek nějaké nepovedené zoufalecké dovolené. Okolo poledne se ubytováváme v kempu v Ospu (pro jistotu a bezproblémové zazemí) a vyrážíme na skály do nedalekého Črni Kalu. Lezení se daří, dáváme okolo 8 cest, Přéma dává první 6c OS. Cesty jsou lépe než solidně odjištěné, tak se zavazuji tahat alespoň polovinu cest celého zájezdu.
Den třetí, neděle - Črni Kal podruhé
Lezecky vydařený den, dobré výkony všech účastníků. Večer zjišťujeme, že u majitele campu (dále jen Tříprsťák) se dá koupit litr vína za 2 eura a tak máme postaráno o stálou dodávku po celý pobyt.
Den čtvrtý, pondělí - Osp
Ráno se chystáme na vícedélky přímo v Ospu. My si vybíráme 6b+ 80m (6a+/b,6a+,6a+,6a), což se přes trošku nepříjemný rozsypaný a těžší začátek, ukazuje jako super volba a tak si užíváme volného prostoru a kocháme se výhledy (teda spíš Přéma, ale i já to zvládám bez většího fňukání a nadávání). Filip s Martinou bohužel volí trošku špatně a po neodjištěné lehčí první délce, se nějak ztrácejí a vzdávají. Konec dne trávíme na pekelném sluníčku v ostrých chytech 6áček a béček.
Den pátý, úterý - očekávaný rest day
Prstíky už to potřebují a tak trávíme den turismem, což se nakonec ukazuje jako mnohem únavnější než lezení. Denní program začíná obhlídkou dalších lezeckých možností (jak jinak) a to dvou oblastí u Terstu - Napoleoniky a Costiery. První oblast nám silně připomíná Srbsko. Druhá je slibnější, ale zase to vypadá na samé brutality. Konec dne trávíme v Terstu na pizze (poprvé trošku prudím, protože mě unavilo hledání pizzérie a nechápu zbytek posádky v jejich kulturně omezeném cíleném hledání první pizzerie
abych jim naznačila své pocity, zarytě tvrdím, že nemám hlad a procházím se v okolí).
Den šestý, středa - Mišja Peč a nejproduktivnější den
Mišja Peč je známá svými těžkými převislými cestami a tak volíme jediný rozumný sektor. Absence lehkých cest se nakonec ukazuje jako dobrý nástroj pro osobní maxima. Jelikož padají ucházející čísla, trošku se pochlubíme - Přéma 7a/a+ AF a 6c OS, Filip 6c OS, Jiřina 6b a 6a+ OS, Martina 6b čistě TR).
Den sedmý, čtvrtek - Vipavská Běla
Den trávíme v 50km vzdáleném romantickém údolí nad řekou Bělou. Cesty jsou opět zajištěné, zajímavé, ale celá oblast je proti Ospu a okolí trošku (dost) přísná. Ve spojení s únavou nepadají žádné veliké výkony. Večer se v kempu objevují Rajfovi a přijíždějí další Češi.
Den osmý, pátek - druhý rest day opravdu vydařený
První půlku dne trávíme v překrásném přímořském městečku Piran a zbytek dne válením u moře v nedalekém parku Strunjan. Večer střídmě popíjíme (hlavně Přemek) - nedá mu spát to proklaté Jumbo za 7a+/7a a spřádá plány na RP.
Den devátý, sobota - nejproduktivnější a nakonec poslední lezecký den
Přéma nemůže dospat, skoro nesnídá, protahuje se už od 8 osmi hodin a před odchodem si dává kolečka na místní bouldrovce. Den D se přiblížil a my ho vyrážíme podpořit na RP přelez jeho cesty. Rozlézá se a ukládá klíčová místa do paměti, rozhodující krok(skok) je téměř na konci cesty a je důležité k němu přilézt s dostatkem sil. Přéma ho dává 3x a když má jistotu, nechává se spustit a nabírá sílu. Za půl hoďky jde do toho a vzlíná za naší veliké podpory. Bohužel dělá menší chybky,které mu ubírají na síle, a tak všichni s napětím sledujemem skok. Síly však nestačí a tak se maličko zklamaní přesouváme do Črni Kalu. Cítíme všichni únavu a tak rozhodujeme, že je to náš poslední lezecký den. Bušíme proto jak o život a nakonec Přemek a Filip končí s cca 12 cestama, já s Martinou máme o něco méně. Kluci opět dávají nějaká 6c. Večer kalíme tříprsťákovo vítečné vínko, kemp se plní mladými německými nadějemi a tak jsme rádi, že zítra frčíme dom.
Den desátý, neděle- odjezd
Balíme, loučíme se s Ospem a vyrážíme. Cesta probíhá, až na zácpu na D1, v klidu a tak po osmé nás Filip a Martinou vykládají. Vybalujem tu špínu z baťohu a bolavé prstíky nám připomínají vydařený lezecký zájezd.
zpět
home