Je krásný den jako stvořený na bouračku, sněží, mrzne, silničáři opět zaspali, a tak máme dobrou náladu. Vyrážíme již v 8:30 a naše skupina, budeme ji pro jednoduchost nazývat skupinou "A", nastupuje ve složení Ondra, Kamil, Slávka, Bára a Strejda Fumáč. Jedeme kdysi luxusním vozem Peugeot, nyní již 18 let starým s malou závadou na ostřikovacím zařízení (naprosto nechce fungovat ani po několikaminutovém přemlouvání a společné modlitbě ke všem známým bohům).
Kousek za Prahou se setkáváme se skupinou "B", která jede ve složení Iva, Soňa, Šárka a Ó nejvyšší Náčelník. Jedou svým vozem Fiat Stilo Multivagon se zimními pneumatikami a dobrou náladou uvnitř. Celou cestu se držíme spolu a do Loun přijíždíme s minimálním předstihem, který obě posádky využívají k zakoupení zásob.
V 10:00 vyrážíme pod vedením zkušené Lounačky na prohlídku města, které bylo hezči, než jsme si představovali. Staré mesto je krásně opravené a kostel Sv. Mikuláše (postaven pravděpodobně podle návrhu Benedikta Reita ve vladislavské gotice) je úzasný.
Abychom obohatili svoje kulturní obzory, navštívili jsme také místní galerii. Byli jsme předem varováni, že vystavená díla nejsou příliš uchvatná. Opravdu jsme pak dlouho přemýšleli, který že nadaný žák místní mateřské školy je autorem. Výstavní prostory však byly opravdu zajímavé. Poměrně slušně jsme pojedli v Hostinci hned vedle kostela (jméno jsem ovšem zapomněl).
Začíná turnaj, 13:30 první zápas hrají Zoufalci proti Zlaťákům a prohráváme velmi vysoko a skoro až potupně. Naši náladu to však nijak nekalí. Přijeli jsme přece zahrát si volejbal. Fakt je ten, že právě ten první zápas jsme si moc nezahráli. Zlaťáci byli o třídu lepší, a jejich smeče se po počátečních pokusech přestáváme snažit vybírat (chceme odejít se zdravými končetinami).
Pak už turnaj běží jako smršť, jedna prohra za druhou. Postarali jsem se ovšem i o největší překvapení turnaje a připsali jsem si nakonec skvělé čtvrté místo. Tím překvapením a velikou záhadou pro nás byla nepochopitelná a zcela nezasloužená výhra nad Bohničáky, do té doby favority turnaje. Po pravdě řečeno, jejich team byl ještě mnohem překvapenější než náš. Chvíli po 20 hodině už je vše u konce a předání hodnotných diplomů nestojí nic v cestě.
Přišli jsme, viděli jsme a zůstali jsme Zoufalci. Vůbec jsme však nezpychli a stále nám můžete tykat, když se potkáme.
Všem, co se zúčastnili, děkujeme
Strejda Fumáč a Kamil