Kalymnos

Prolog
    Sedíme v letadle do Athén, nalepeni na okýnku. Nebe je bez mráčku, takže krásně vidíme hory Bulharska, později i řecké moře a ostrovy. S údivem sledujeme zasněžené vrcholky hor a kopců, a to i těch, které leží bezprostředně u moře. Nevím, co si myslel Filip, ale já jsem byla do té doby přesvědčena, že míříme za teplem...

    Na Kalymnos jsme letos vůbec nechtěli jet. Natož v podivuhodném termínu posledních dvou týdnů v únoru. Když se ale ukázalo, že jindy to nepůjde, začali jsme vybírat mezi lezeckými destinacemi, kde je v tuto dobu přiměřené počasí. Z různých důvodů jsme zavrhli Španělsko, Turecko, Kanáry, Sicílii i Sardinii a z tohoto klání vyšel vítězně právě Kalymnos, asi díky nejmenší finanční náročnosti, znalosti tamního prostředí a v neposlední řadě díky příslušnosti tohoto ostrova k Řecku :-)
    Cesta tam (Praha-Athény-Kos-Kalymnos) proběhla úplně bez problémů, stojí za to si připlatit za letadlo na Kos, kombinace letadlo-letadlo-loď je výrazně lepší než varianta letadlo-loď-loď. Je možné letět z Athén až na Kalymnos, ale je to riskantní, protože letiště na Kalymnu přijímá lety jen za bezvětří. Také se nám podařilo letět přes den a tak, že na sebe lety víceméně navazovaly, takže cesta Praha-Kalymnos zabrala zhruba 12 hodin.
    Stejně jako loni jsme bydleli v Masouri, což je hlavní lezecké centrum ostrova, situované přímo pod většinou lezeckých sektorů. Dorazili jsme tam kolem jedenácté hodiny večerní a zjistili jsme, že náš ubytovatel, Mike, zapomněl, že přijedeme, tudíž byl naší přítomností dost překvapen. Všechno ale rychle a elegantně vyřešil a my jsme brzy mohli zalézt do postýlek pod tři tlusté deky a sladce snít o nadcházejících 16-ti dnech.
    První den jsme lehce lezli, ale pak začalo být dost ošklivo a mrazivo. Druhý den jsme vylezli z pokoje jen proto, abychom si zašli koupit chleba do vedlejší vesnice Myrties a cestou do obchodu nás málem odfoukl silný vítr. Na skály jsme si troufli znovu až třetí den, a to zejména díky nátlaku, který na mě byl soustavně vyvíjen a taky proto, že už nás to v pokoji nebavilo.

Ostrov Telendos, je zima, fouká.

Byla zima, ale lezli jsme.

    Tímto dnem ale špatné počasí víceméně skončilo a dál už to bylo jen lepší a lepší, až do dnu odjezdu, kdy bylo opět velmi hnusně.
    Díky lepšímu, později nádhernému počasí se oteplilo i v našem apartmánu, a to doslova: například začala téct teplá voda, která je ohřívána solárními panely. Přestalo profukovat půlcentimetrovou škvírou pod balkónovými dveřmi, takže bylo možné pohybovat se v pokoji třeba jen ve dvou vrstvách (většinou termotričko+svetr). Spaní bez termoprádla jsme ale neriskli nikdy.
    Dalších pět dní jsme v kuse lezli, dokázali jsme vyhledat takové sektory, kde jsme měli oba co lézt. Počasí se neustále zlepšovalo, první teplejší den jsme si užívali lezení v tričku s dlouhým rukávem bez termovrstev, další den už to šlo bez jakéhokoli trička...Pro přesuny do vzdálenějších sektorů jsme si půjčili motorku, nejprve levnou, se kterou byly potíže. Neměla zpětná zrcátka a jednou, při návratu ze vzdáleného sektoru jsme ji nenastartovali a museli jsme volat o pomoc. Když jsme si ji šli půjčit znovu, majitel zrovna nebyl doma. To se nám ulevilo! Tak jsme si půjčili motorku jinde, sice dražší, ale se zpětnými zrcátky, menší spotřebou a polstrovaným sedadlem nejen pro řidiče, ale i pro spolujezdce, takže jsem už nemusela sedět na špuntu od nádrže na benzín. V těchto dnech se Filip spíše rozlézal (taky vyzkoušel pevnost našeho krásného nového lana pádem při cvakání topu, to byl let!) a já zkoumala, na co si tak můžu troufnout. Kvůli svému dlouhodobému programu "V čem jsem si loni nesedla, když jsem to lezla TR, to letos vytáhnu" jsem si dala RP přelez překrásné cesty Beautiful Helen, 6a+.

Beautiful Helen, 6a+

Thalassa, 6c

    Po pěti dnech lezení jsme vyhlásili pauzu, osedlali jsme motorku a odjeli do Pothie, hlavního města ostrova na gyros, na internet a pak na vyhlídkovou jízdu po té části Kalymnu, kde jsme loni nebyli.
    Na gyros už jsme se moc těšili, v Masouri jsme letos neměli šanci něco takového sehnat. V únoru byly zavřené všechny obchody i hospůdky až na dvě, což ale nebyly žádné gyrosárny. O něco víc hospod otevřelo 1. března, ale náš oblíbený Mr. Souvlaki měl stále zavřeno.
    Další čtyři dny jsme opět lezli v kuse: já jsem byla trošku v útlumu, zato Filip se vypjal k velkému výkonu a vylezl předem vyhlídnutou cestu Martina, 7b+.

Zbytky byzantské pevnůstky v sektoru Kastri.

    Poslední den z těchto čtyř, těsně před dalším odpočinkem, jsme se rozhodli jet na Telendos.
    Telendos je malý ostrůvek, který leží přímo naproti Masouri, ve vzdálenosti 700 m. Dříve byl součástí Kalymnu, ale zhruba před 1500 lety byl oddělen zemětřesením.     Dostat se na Telendos v sezóně není žádný problém, loď tam jezdí každou půlhodinu. V únoru jsme dostali následující radu: "Běžte na molo a čekejte". Cestou na molo jsme viděli převozní loďku, jak právě odjíždí, ale zanedlouho byla zase u nás a my se mohli nalodit. Měli jsme trošku starosti, jak se dostaneme zpět, ale jak se ukázalo, zbytečně. Na trase Telendos-Kalymnos fungují dva převozníci a oba žijí na Telendu.
    Na tomto mini ostrůvku není víc než 10 domů, zejména kaváren a hotýlků, kromě pobřežní promenády, která je dlouhá asi tak 250 m tam není silnice, ale zahlédli jsme tam jedno auto-jednomístnou ještěrku. Jinak jsou tam jen pěšinky vyšlapané kozami a několik lezeckých sektorů. V létě to tam asi celkem žije, ale teď vypadalo všechno docela opuštěně.
    Sektory jsou od přístavu celkem vzdálené, šlapali jsme kolem 50-ti minut. Cestou jsme narazili na nádhernou pláž, chybělo velmi málo a koupali jsme se. Bylo nádherně.
    Zpátky na Kalymnos nás vezl druhý převozník, který nám věnoval mandarinky. Pohostinnost Řeků je milá, někdy až zahanbující.

Na Telendu...

    Druhý restday jsme jeli opět na gyros a na internet do Pothie. Večer jsme se rozhodli jet na večeři do vesničky Emporios, která leží na severním okraji ostrova, z Masouri asi tak 20 minut jízdy. Hospůdka se jmenovala Kastri a po počátečních rozpacích-byli jsme tam jediní hosté-jsme si to začali užívat. Usadili nás ke stolu přímo u hořícího krbu, což bylo moc příjemné, dali jsme si víno, salát, ryby a "hranolky", které jsou v Řecku opravdové, z nakrájených brambor. Při placení nás velmi překvapila níže ceny (celkem 20 euro).
    Zbývaly nám poslední dva dny, já chtěla jít do sektoru Kasteli, Filip do sektoru Arhi, takže bylo jasno. V Kasteli jsme si to opravdu užili: sektor leží přímo u moře a bylo krásné počasí. Skoro vedro, dalo by se říct. Filip si tam "zabouldroval" s lanem za 7b, já preferuju delší cesty a povedlo se mi nejlépe 6a+ OS.
    V Arhi už řádil jen Filip, na mě dolehla únava. Tento den byl také jediný, kdy kromě nás v sektoru lezla i další dvojice. Jinak jsme za celé dva týdny lezli vždy úplně sami a dost jsme si to užívali.
    Poslední den nás čekalo brzké vstávání, měli jsme nabitý časový plán: 6:00 taxi, 7:00 loď na Kos, 11:00 letadlo z Kosu do Athén, 15:50 letadlo z Athén do Prahy...

Epilog
    Je 6:30, neděle, přístav Kalymnos. Černé mraky na obloze, občas poprchává, fouká vítr. Jdu koupit lodní lístky. V pokladně sedí milá mladá slečna.
"Dobrý den, dva lístky na Kos, prosím."
"Víte, nejsme si jisti, jestli loď pojede..."
"???"
"Je špatné počasí..."
"A jede ještě nějaká jiná loď?"
"No, možná přijede trajekt z Athén, ale to já nevím, jestli přijede..."
"???"
"Běžte se zeptat na správu přístavu, jestli přijede."
(Odesílá mě do temnot přístavu, naštěstí miniaturního. Správci přístavu v neděli ráno asi ještě spí. Jdu zpět k oné slečně, vítá mě rozzářeným úsměvem.)
"Konečně je rozhodnuto!! Loď nepojede!!"
(Nepopsatelné pocity. Doteď nevím, jak bychom to řešili. Naštěstí pokračuje..)
"Ale měl by přijet trajekt z Athén, běžte na pravou stranu mola a čekejte..."

    Přijel. Smrdělo to v něm jako v prasečáku, ale přijel a navzdory vlnám nás odvezl na Kos. Tam jsme se po menších peripetiích dopravili na letiště. Později v Athénách jsme si hodně oddechli, že jsme se tam doopravdy dostali...

A ještě něco navíc...
    Na začátku jsem napsala "podivuhodný únorový termín". Teď musím konstatovat, že v únoru se na Kalymnu dá krásně lézt. Možná, že jsme měli jen hodně velké štěstí na počasí, ale pravda je, že většinu času bylo opravdu nádherně, Filip si dokonce několikrát stěžoval na vedro a špatné tření. Za hodně, hodně velký klad jsme považovali to, že tam nebyli skoro žádní další lezci. Pár jsme jich potkali v Masouri, kde bydleli, ale ve skalách bylo nádherně liduprázdno. Jediným záporem je snad to, že v Masouri bylo v podstatě všechno zavřené, na nákup se dá jít buď pěšky do blízké vesnice Myrties, my jsme ale raději jezdili do vzdálenějšího supermarketu. Ale to hlavní, kvůli čemu jsme jeli na Kalymnos, je krásné lezení. A toho jsme si tam opravdu užili.
    Kalymnos je prostě lezecký ráj.

Grande Grotta

zpět

home