První mikulášský badmintonový
turnaj
5.12.2004, 15:00-17:00 Praha - Tenisový klub Neridé
fotogalerie
Pořadí - Hráč - Počet bodů
1. Dařby 4
2. Zdeněk 3
3. Mára 2
4. Iva 1
5. Soňa 0
6. Dan 0
nebodována Šárka
Již od okamžiku, kdy jsem pustil do světa informaci o tom, že budeme pořádat
badmintonový turnaj, jsem měl o celé akci jisté pochybnosti. Celkový počet přihlášených
účastníků postupně narůstal a úspěšně se blížil k počtu 20. Raději jsem si proto
zakázal šířit tuto informaci dál. Samozřejmě jsem nevěřil tomu, že dorazí všichni,
ale doufal jsem, že minimálně 12-13 lidí sebere odvahu a vyrazí do mrazivého
nedělního odpoledne hledat sportovní halu Neridé kdesi v Hostivaři. A proto
když jsem se toho nedělního rána probral, začal ve mně vzrůstat pocit příjemného
očekávání zajímavé a jistě velmi sportovně hodnotné akce. Mé sebevědomí organizátora
mi sice trochu nabouralo několik esemesek od nedůvěryhodných individuí, kteří
svou účast odvolali. Ale s blížící se hodinou začátku turnaje jsem odhodil veškeré
pochybnosti a při láskyplném ukládání badmintonové rakety TecnoPro School 90,
sady badmintonových košíčků Wilson s modrým proužkem a lehce zatuchlého badmintonového
dresu do batohu jsem již byl opět adekvátním způsobem namotivován. Krátce před
odjezdem z bytu mi však zazvonil mobil. Tehdy mi zatrnulo, protože volal spoluorganizátor
Dařby. Po zkušenostech s esemeskami jsem nepochyboval o tom, že ani on se nebude
moci ze zásadních důvodů zúčastnit. Ještě než jsem hovor přijal, už jsem si
v hlavě dával dohromady patřičně peprnou odpověď. Z telefonu se ozvalo, tady
Dařby, čím jedeš? To mě poněkud uklidnilo. Autem, odvětil jsem. Proč? Odešla
mi baterie, můžeš mě někde nabrat? Tehdy jsem si definitivně oddechl, jasně,
přijeď k Andělu. Cestou ze Smíchova do Hostivaře jsme pak probírali turnaj a
počítali počet lidí, kteří stoprocentně dorazí. Poté, co jsme zaparkovali před
halou jsme dospěli k číslu 5. Mobilem jsme ověřili, že Zdeněk (náčelník) skutečně
dorazí a že dorazí i Dan se Šárkou, Dařbyho přátelé. Díky nezpochybnitelným
analytickým schopnostem nás obou jsme dospěli k názoru, že 5 lidí na 3 kurty
je opravdu málo. Pro jistotu jsme ještě jednou přepočítali všechny hráče, jestli
jsme náhodou na někoho nezapomněli. Výsledek se nezměnil, vážně jenom 5 lidí.
Nakonec jsme se 5 minut před začátkem turnaje rozhodli, že do toho půjdem, i
kdybychom museli nevyužitý kurt zaplatit. Jaké pak bylo naše překvapení, když
nám velmi ochotný pán na recepci prozradil, že už na nás čekají dvě osoby ženského
pohlaví. Hurá, řekli jsme si, tak to máme v suchu - 7 hráčů už je slušný počet.
Celý turnaj zachránili Soňa s Ivou ze spřáteleného oddílu HO Bohnice, za což
jim přísluší nehynoucí sláva a náš velký dík.
A tak turnaj vypukl. Díky značně zredukovanému počtu účastníků jsme byli všichni
nuceni podat hodnotnější sportovní výkon, než jsme původně očekávali. Přeci
jenom hrát dvě hodiny téměř nepřetržitě badminton je poněkud unavující, ale
všichni přežili bez nutnosti někoho resuscitovat. Zde musím skromně podotknout,
že pravděpodobně zabralo mé upozornění, aby se všichni vybavili co nejúčinnějšími
podpůrnými prostředky. Poněkud znaveni, ale přesto spokojeni jsme turnaj v 17:00
oficiálně ukončili.
Při operativním zhodnocení celého turnaje, které jsme prováděli v badmintonové
klubovně "U buldoka" na Smíchově až do zavírací hodiny jsme dospěli k následujícím
závěrům:
1. turnaj byl bezvadný
2. turnaj se bude v dohledné době opakovat
3. účastníci turnaje se rozhodli odeslat děkovný dopis organizačnímu výboru
4. zápisné se od příště bude vybírat předem
Zvláštní poděkování směřuje Tenisovému klubu Neridé (až na osvětlení kurtů bylo
vše perfektní) a samozřejmě všem účastníků - Soně a Ivě, Šárce a Danovi, Zdeňkovi
(náčelníkovi) a v neposlední řadě Dařbymu, spoluorganizátorovi turnaje.
Badmintonu zdar
Za organizační výbor
Mára