Naše výbavička.
Francie 2008
(Venasque, Baume Rousse, Seynes, Gorges de la Jonte, Gorges du Tarn, Dentelles de Montmirail, Ombléze)
Po loňské ani ne týdenní "ochutnávce" francouzského vápna nám bylo jasné, že letos se do oblasti Provence podíváme znovu a na delší dobu. Kromě Provence jsme měli jako hlavní cíl soutěsky řek Tarnu a Jonte. Pro případ špatného počasí jsme se ale vybavili lezeckými průvodci na půl Evropy. (Přemku, díky.)
Naše výbavička.
Případ "špatného počasí" jsme museli řešit hned na začátku naší cesty. Deštivé sobotní ráno nás zastihlo v Basileji a bylo ve znamení procházení předpovědí počasí pro různé lokality a hledání oblasti, kde nebude příštích pár dní pršet. Kvůli počasí padl původní plán začít v Ombéze a zamířili jsme jižněji, k Orange, do míst, kde z nekonečných vinic ostře vyčnívají "zuby", skály s názvem Dentelles de Montmirail.
Basilej.
Do kempu v městečku Violés jsme dorazili za večerního šera a mírného deštíku, proto musel uvítací mejdan proběhnout v autě. Společnost nám dělaly lahvinky naprosto úžasného vína z místní vinice, jedna plzeň, trocha klasické muziky na radiu Musique a okoralá mrkev ještě z Prahy. Ačkoliv jsme žádný z večerů nenechali otvírák na víno nečinný, intenzitu toho prvního už jsme nepřekonali.
Ráno jsme se probudili do slunečného dne, a tak se nám příjemně vstávalo ze spacáků. Jenže když jsme vylezli ze stanu, začal se z nás optimismus lehce vytrácet. Venku byl velmi silný a chladný vítr. Bylo vidět jak se do těch zoubků opírá, a tak bylo jisté, že budeme muset naše plány pozměnit. Poprvé se nám vyplácí naše domácí příprava a frčíme do vesničky Venasque.
Venasque je oblástka u krásného stejnojmenného a starobylého městečka. ("Není té kultury už trošku moc?" napadlo Filipa, jen co jsme tam zaparkovali Boru a v dohledu byl jeden kostelík a několik kamenných domů.) Lezení v okolí Venasque je docela zajímavé a byla to fajn náhradní varianta místo Dentelles.
Protože jsme si ve Venasque celkem slušně zalezli, nebyl důvod k nespokojenosti, na Dentelles můžeme třeba zítra, že? Ale to bychom asi nesměli být v Provence. Druhý den ráno je obrázek úplně stejný a začíná nám docházet, že to možná není náhoda. Měli bychom znova něco vymyslet, tentokrát však není naše domácí příprava dostačující. Nakonec nás zachraňuje evropský průvodce Sport Vertical, který se tváří, že spousta pěkného lezení je kolem městečka Buis les Baronnies, asi 30 km severovýchodně od kempíku. Stejně jako v případě Venasque i zde pořizujeme průvodce a vybíráme něco v naší výkonnostní úrovni.
Baume Rousse trochu připomíná amfiteátr Mišja Peče, najdou se tam cesty různé obtížnosti a pro nás byla důležitá "poznámka pod čarou" : oblast je dobře chráněná před větrem. Právě tady se mi podařilo poprvé a taky naposled nalézt víc metrů, než nalezl Filip.
Když už je řeč o nalezených metrech, mohla bych zmínit dvě soutěže, které Filip, věrný své povaze, vyhlásil: jedna souvisela s počtem nalezených metrů-jeho meta byla 1000 m, moje 800. Kdo jí dosáhne, vyhrál. Druhá soutěž spočívala v tom, kdo z nás dá těžší onsajt podle rovnice moje 6a OS = Filipa 7a OS. No, prostě jsme chtěli lézt co nejvíc různých cest :-)
Amfiteátr Baume Rousse
Třetí den nás přestalo bavit čekání na menší vítr a odjeli jsme do Seynes, čímž jsme se také chtěli mírně přiblížit Tarnu. Před odjezdem jsme ovšem doplnili zásoby místního vína, které má patřit k tomu nejlepšímu, co zdejší kraj nabízí. My jsme si ho nemohli vynachválit.
Seynes není myslím třeba představovat. Opět jsme byli uchváceni tím pásem skal, který se táhne téměř do nedohledna. Slunečný zářijový den ale není tím nejlepším pro lezení na tomto "útesu". Málem jsme se tam upekli a dohromady jsme dokázali vylézt jen pět cest. Navzdory tvrdým podmínkám se Filipovi povedlo vylézt jeden 7áčkový "klenot" do jeho sbírky. Večer jsme se přesunuli do kempu v Uzés - čekal nás rest day a přesun do Tarnu.
Konečně jsme viděli a taky jsme se prošli po Pont du Gard! Mohutný akvadukt stojí určitě za návštěvu. Vyfotili jsme jej ze všech úhlů a mohli pokračovat rovnou na pláž, na jih do Les Stes Maries de la Mer v parku Camargue. Pláž nebyla špatná, ale moře jsme se sotva dotkli. Vítr nepolevoval, bylo zataženo a teploty někde pod dvacítkou. Dá se vůbec skloubit dobré lezení s koupáním u moře? Stále doufám...Hlavně, že zítra už budeme zase viset ve stěně, a to jsme ještě nevěděli v jaké.
Pont du Gard.
Gorges de la Jonte, kde jsme byli první a třetí den mikrocyklu (3 dny lezení + rest-day), je oblastí vícedélkových cest a taky oblastí s neuvěřitelnou kvalitou a strukturou vápence. Po něčem takovém jsme ještě nelezli a naprosto nás to uchvátilo. Cesty jsme museli hodně vybírat, podle průvodce je většinou potřeba 90-ti metrové lano, protože 45-ti metrové slaňování není žádnou výjimkou. My jsme si dali dvě trojdélkové cesty (5c+ a 6a+, naše první převislá vícedélka) a několik jednodélek. Kolem nás kroužili supi a ve stavech blaženosti jsme nechápali, že se může v Evropě něco podobného vyskytovat. ("Jakoby našich prvních 25 let bylo naprosto zbytečných, až nyní má význam existovat...")
Gorges du Tarn patří ke klasice lezení. Doufáme, že se tam, stejně jako v Jonte, za rok znovu objevíme. Něco málo jsme tam vylezli i letos a stačilo to na to, abychom si za dlouhým zimních večerů doma četli průvodce a těšili se tam.
Část Gorges de la Jonte
Druhý rest day jsme věnovali opalování u moře. Tentokrát jsme byli o něco málo úspěšnější, na řadu přišly i plavky a Filip si dokonce kvůli akutní potřebě zvládl odskočit do ledového moře. Následná prohlídka Nimes byla vcelku zajímavá, škoda, že jsme se museli prodírat davy lidí, kteří nadmíru dobře naladěni očekávali místní vyhlášenou koridu. A pak už zpět do kempíku ve Violés, zásoby vína začínaly docházet! Třeba budeme mít štěstí a konečně si vylezeme na ty zuby.
A taky že jo. Dentelles de Montmirail, oblast do nebe vychválenou na Lezci, bych považovala za čistě podzimní či zimní oblast. Na Dentelles se leze buď z jižní nebo ze severní strany. My navštívili obě: na jižní bylo vedro větší než v Seynes, ale pěkná kvalitní skála a zajímavé línie, severní strana nás příliš nezaujala. Cesty, které jsme lezli, byly celkem oklouzané a nezajímavé. Vedle toho nám byla ve stínu hrozná zima, přestože jsme měli termoprádlo, a tak jsme celkem rychle prchli někam na sluníčko.
Dentelles de Montmirail
Zbývaly nám poslední tři dny, takže jsme zkontrolovali předpověď počasí, stejně jako při předchozím odjezdu z kempu ve Violés jsme nakoupili víno ("Smí se vůbec tolik alkoholu převážet přes hranice?" takovou otázku položil Filip o pár dní později někde na německé dálnici...) a zamířili na sever k městu Valence, od něhož na východ se nachází mohutný Falaise d´Anse v oblasti Ombléze.
Ombléze...hned na začátek lze říci, že tuto oblast řadíme mezi nejlepší oblasti, jaké jsme kdy navštívili, vlastně hned po bok Tarnu a Jonte. Ombléze má dvě části: Gorges du Ombléze a Falaise d´Anse. V soutěsce byla zima (doporučuje se lézt tam za horkých letních dnů), takže jsme zbývající dva dny naší dovolené strávili na Anse. Tento kraj je obecně dost opuštěný, nával u skály asi nehrozí. Ani místních lidí tu není mnoho: vesnička Ombléze, která leží na konci údolí říčky Ombléze, čítá asi 8 kamenných domků a končí tam silnice. Kousek od Anse je hospoda, od pohledu pěkná a v létě to tam asi žije, ale září už v této oblasti není žádné léto...
Falaise d´Anse (Ombléze)
V Ombléze Filip lezl na kvantitu (vylézt 5 zdejších cest=zapsat si 150 metrů do deníčku) a honil svůj vertikální kilometr. Já jsem spíš zvyšovala své procento zapytlených cest. Nakonec mě ale jedno 6a+ "pustilo" až k řetězu, asi se osud slitoval nad mým zoufalstvím...a tak jsem dokázala vyhrát jednu z vyhlášených soutěží. Druhé vítězství urval Filip, za 10 dní nalezl 1100 metrů.
A pak začalo pršet...a bylo jasné, že končí dovolená, jedna z nejlepších, jaké jsme kdy měli, překrásné dva týdny na jihu Evropy.
V sobotu jsme sbalili sakypaky a vyrazili po známé ose Lyon-Ženeva-Basilej, se zastávkou v Neuville-sur Ain (mini lezecká oblast u Lyonu), abychom v neděli pokračovali do Čech, se zastávkou na Rozvadově...
Slzičky jsme neronili, protože plán na příští rok už je hotový: týden Tarn a Jonte, týden Ombléze....
Filip vyhlíží další lezecká dobrodružství.
Pár praktických informací závěrem:
Dentelles de Montmirail-spaní pod skálou je výslovně zakázáno, my měli základnu v kempu v městečku Violés, což je příjemné místo, ze všech stran obklopené vinicemi. Za "pozemek" 10x10 jsme zaplatili 12,60 na noc. V kempu mluví anglicky, prodávají tam vlastní víno a mají tam malou restauraci a bazén. Specialitou, se kterou jsem se nikdy předtím nesetkala, jsou společné umývárny mužů a žen, včetně sprch a záchodů, což je asi francouzský zvyk, protože v žádném z kempů, které jsme navštívili, to nebylo jinak.
Pro Tarn a Jonte jsme zvolili kemp na soutoku těchto dvou říček, protože jsme chtěli navštívit obě místa. Kemp se jmenoval St. Pal a platili jsme opět za prostor, 11, 60 na noc. Majitel anglicky nemluví, ale půjčil nám stůl a židličky. Ke kempu opět patří bazén, ale stejně jako v Dentelles by se spíš hodil kožich na večerní posezení. V Tarnu má být levnější kempík, ale tam my nebyli.
Ombléze, tam je to složitější. Po delším hledání v soutěsce a přilehlém okolí, kde měly být hned dva kempy, se nám podařilo za šera zakotvit na místě, které na první pohled vypadalo jako poloilegální tábořiště. Stály tam dva stany, pár opuštěných přívěsů a dřevěný domeček. Tak jsme tam zamířili, pár lidí tam trhalo maliny (nebo ostružiny?), ale bylo nám řečeno, že je zavřeno (francouzsky). Štěstí, že to Filip nevzdal a další štěstí, že se tam právě vyskytoval mladý jogín, který se, když dokončil stoj na hlavě, ujal překládání mezi Filipem a nějakou paní, která nám povolila postavit stan. Druhý den přišel pan majitel a už bez jogína jsme nějak museli zvládnout komunikaci. Nakonec se ukázalo, že je to docela příjemné tábořiště i s teplou vodou (na umytí ešusu). Ty další dva stany patřili lezcům z Německa, pak přijeli ještě dva Francouzi...
Údajně (podle Lezce) se tu dá spát i u skal, ale kromě obvyklých cedulek s přeškrtnutým stanem, ohněm, cigaretou jsou tam i cedulky, které nařizují odjet z oblasti Gorges du Ombléze do osmi večer a nevracet se před šestou ráno. Škoda jen, že mezi kempem a Anse jsou pěkné serpentiny. Za tento velmi přírodní kemp jsme platili 13, 20 na noc.
I v září se do Francie hodí teplé prádlo, teplý svetr, teplá bunda a kulich, o teplém spacáku nemluvě. Co z toho jsme neměli, to jsme pořídili a příště přibereme i šálu a rukavice. Na druhou stranu, teplotní výkyvy jsou dost velké, takže svítí-li sluníčko, je ve dne krásně teploučko.
Zakoupili jsme průvodce a zájemcům rádi zapůjčíme: Dentelles de Montmirail, Venasque, okolí Buis les Baronnies (hlavně Baume Rousse a Ubrieux), Gorges de la Jonte, Ombléze.
Autorství tohoto článku je sporné: kostru vytvořila Martina,
vtipy a jiné postřehy dopsal Filip, ale cenzurovány byly Martinou.
Výroky psané kurzívou byly autorizovány jejich mluvčím.